Následující projev jsme si připravily*i ku na průvod k MDŽ zohledňující současnou situaci na Ukrajině. Pokud jste byli*y na Juditině mostě s námi, moc děkujeme. Pokud jste se nemohly*i účastnit, níže sdílíme pronesený projev.
Text projevu
Jsme feministický kolektiv Univerzity Karlovy budující safe space pro lidi zabývající se genderovou rovností – ať už aktivisticky, nebo akademicky. Věříme, že empatický intersekcionální feminimus může být lékem na patriarchát a jeho malicherné geopolitické konflikty.
Solidarita nemá hranice
Náš kolektiv stojí za Ukrajinou. Ukrajina pro nás není jen stát, ale lidi v něm. Nestojíme za národem a nepodporujeme nacionalismus, který je součástí patriarchálního uspořádání světa. Stojíme za lidmi, co na Ukrajině žijí a musí čelit současné situaci. Svou pozici si nevybrali, my se však můžeme rozhodnout, jak se k jejich pozici postavíme.
Po dlouhou dobu Česká republika a jiné evropské státy využívají lidi nejen z Ukrajiny jako levnou pracovní sílu v prekérních a nejistých formách zaměstnání bez přístupu k základním sociálním jistotám. Pokud se většina z nás mohla v době covidu spolehnout na záchrannou síť nemocenské, ošetřovného a dalších forem státní podpory (i když rozhodně ne ideálních), pracující z Ukrajiny na žádné z těchto práv nárok ve většině případů neměli. Naopak, covidu čelili v první linii.
Feminismus nás naučil kriticky nahlížet na koncept globálního řetězení péče a práce v domácnosti. Na konci tohoto řetězce jsou v České republice často převážně osoby čtené jako ženy z Ukrajiny pracující jako “uklízečky, zdravotní sestry, pečovatelky, prodavačky” aj. Tomuto tématu se dlouhodobě věnuje například Petra Ezzeddine, díky které máme o trochu bližší představu o tom, jaké jsou podmínky zejména ukrajinských matek migrujících za prací a nechávající své rodiny doma na Ukrajině. Mohutná finanční, materiální i symbolická podpora, kterou nyní Česká republika Ukrajině poskytuje, není dar, ale splácení dluhu. Nesmíme na to zapomenout za pár měsíců, až vlna solidarity začne opadávat a veřejný diskurz už nebude tak vstřícný, i když samozřejmě doufáme, že se tak nestane.
Jako feministický kolektiv považujeme za důležité postavit se dopadům patriarchálního násilí, jehož oběťmi jsou lidé bez ohledu na státní hranice. Zároveň se vymezujeme vůči démonizaci Ruska jako celku – feminismus stejně tak jako solidarita nemá hranice. Stojíme za všemi lidmi, kteří válkou trpí a podporujeme všechny, kdo mají odvahu v Rusku protestovat a vymezit se vůči tomuto konfliktu.
Hrdinství nemá gender
Narativy spojené s válkou často utvrzují binární rozdělení světa na muže a ženy, na mužské a ženské. Muži jsou bojující hrdinové, kteří se odvážně staví proti nepříteli (ten je v tomto narativu samozřejmě také muž), zatímco ženy se pasivně schovávají či utíkají z válečného konfliktu a je potřeba je, spolu s dětmi, chránit. Jenže hrdinství nemá gender. Utéct z válečného konfliktu a nechat za sebou všechno důvěrně známé je stejně tak velké hrdinství jako zůstat v boji. A v boji nezůstávají jen muži. Hrdinství má mnoho podob a všichni máme jiné možnosti, jak ho projevit. Hrdinství není pouze ve válečném konfliktu, ale také v každodennosti. Odvaha čelit neznámé budoucnosti, pečovat o ostatní, vyjadřovat podporu a pomáhat. To vše je součástí nové reality, které teď stojíme tváří v tvář. Hrdinství je snažit se vytvořit solidární společnost, ve které jsou si všichni rovni a která nemá hranice a neskončí s koncem válečného konfliktu.
